NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bristolští TURBOWOLF jsou případem řádně švihlé kapely, která našla cestu, jak spojit silné hitové zpěvy, retro, elektro, rockovou perverzi i stoner metal. Ačkoliv jejich zvuk kytar občas připomíná chiptune, v jejich hrudi bije poctivé rock’n’rollové srdce. Aktuální album je ukázkou toho, že i na současné rockové scéně jde věci dělat s vlastním ksichtem.
Jednoduché houpavé kytarové linky se unisono vpíjí do basy a vytváří jednolitou masu zvuku, ze které kapela tesá hranaté riffy, jež společně s funkční rytmikou jednoduše válcují. Do toho přichází velmi tvárný vokál šíleného Chrise Georgiadise, nakopávajícího kapelu do výšek i hloubek. Od éterických, zasněných poloh plných vzdušnosti až k sekanému chraplavému diktátu. Občas si připadám jako bych byl s TURBOWOLF na výletě v pekelné formuli, která jezdí na kokain. Trocha psychedelie a halucinogenů tu nezaškodí. Přece je to v jádru rocková párty, která pěkně prdí v kytarách a celek nepostrádá punkový lauf.
Jak pěvecké linky Chrise Georgiadise, tak jedovaté klávesy spolu s obhroublým zvukem kytar beze zbytku a jednoznačně definují tuto kapelu. Záměna je nepravděpodobná. Oproti minulosti mám pocit, že TURBOWOLF lehce ubrali nohu z plynu a přidali na melodičnosti, která jim ve výsledku velmi prospívá.
7 / 10
Two Hands (2015)
Turbowolf (2011)
Vydáno: 2015
Vydavatel: Spinefarm, Search And Destroy
Stopáž: 39:33
Ma to drajv, napady v pesnickach ma bavili a tuto kapelu budem este sledovat. Starsi album, ale najlepsi rock co som pocul v tomto roku. Naj. skladba: Good Hand
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.